close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I want to be free..But don't let me alone

SKAčko

28. dubna 2007 v 20:21 | madman |  SKA
Zrození jamajského ska
Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce vetšina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových "šlágrů" a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.

Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.

Prvním kdo vůbec využil tohoto rytmu byl Ernest Ranglin společne s Clue J & The Blue Buster (to je ten, jenž byl známý svým pozdravem Love skaskavoovie a o kterém se mnozí domnívají,že svým pozdravem ve zkrácené formě, ska pojmenoval). Když se jednou Clue J pokoušel z kytary něco dostat, řekl : "Make the guitars go ska!ska!ska!" (tak to je jedna z několika historek kolem vzniku názvu).

Ska rytmus byl odvozen ze "Schuflle" a "Boogie", které bylo v mistních "dance halls" tolik oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je "mento", "burron rhytm" a stylů nových, byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil shodně se získáním nazávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stává nesmírně populární a hudební producenti se jej pokoušejí šířit do zbytku světa. Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako "National music of Jamaica" na "World fairs v New Yorku".

Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes náboženské až po politicky orientované a texty odrážející sociální dopady života na Jamajce často okořeněné místním nářečím "Patois".

Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například : Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.

Rude Boys
Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli take nazýváni "Scofflaws". Svým oblékáním (černé sako, uzké kravaty, porkpie hat-klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.

Avšak i způsob, kterým na ska tancovali do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější styl, než jaký byl běžný v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.

Pro zajímavost pár písní věnovaných tématice "Rudies" : The Soul Brothers "Lawless Street", The Heptones "Gunmen Comin to Tow"', Desmond Dekkers "07 Shanty Town", Dandy Livingstones "A Message to You Rudi".

Od Rocksteady k Reggae
Často se lidé ptají jaký je vlastně rozdíl mezi Ska a Rocksteady. Odpověď není až tak jednoduchá, jelikož někdy Rocksteady lehce koketuje se Ska a jindy zase naopak s Reggae. Vycházíme-li z faktu, že Ska je dědečkem či chtete-li babičkou reggae, tak rocksteady zákonitě musí být jeho tatínkem či maminkou a je tedy jakýmsi pomyslným středem.

Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách je prosté: "Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady v Anglii též nazývané "skinhead reggae". Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textu. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl vliv amerického R&B, který se rozvijel směrem k soulu ala Motown či Memphis a Philadelphia soul a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat.

Nejpozoruhodnějším hitem Rocksteady éry byl beze sporu hit "The tide is high" od kapely "The Paragons", kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela "Blondie" a díky němuž získala patřičnou slávu.

S náboženskou obrodou a rastafariantvim se zrodil "nejmladší" potomek Ska, který dominuje jamajské bluebeatové scéně dodnes a jehož název je Reggae (dříve také nazývaný Reggay). Basa zůstává stejně dunivá jako u rocktseady, ale zpěv je více sofistikovaný. Stejně jako u předešlých stylů ska a rocksteady, i reggae vychází z všemožných vlivů od menta, R&B až po soul. Bicí jsou mnohem pomalejší. Také se zde narozdíl od ska více promítají africké kořeny a vokály jsou mnohem sytější a táhlejší. Kromě náboženského charakteru se v textech reggae kapel často setkáváme se sociálním komentářem, hodnotícím nerovné poměry ve světě apod.

I neznalým, kterým styl reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity jakými jsou "Could you be loved", "I shot the sherif", "No women no cry" či "Buffalo soldiers".

Když jsme se ptali tenor saxofonisty Cedrica Brookse z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites, jaký vlastně Bob byl, dostali jsem tuto odpověď "Bob? Bob was a cool man"! Také nám sdělil, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu. Takže pro všechny ty, jenž Boba berou spíše jako marketingovou postavičku malá dávka čehosi k zamyšlení.

Snad jen škoda, že již "méně" známé, avšak pro zapřísáhlé reggae fans mnohem podstatnější postavičce Peteru Toshovi osud tolik slávy "nenadělil". Mezi další postavičky,široké veřejnosti téměř neznámé patři například : Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The upsetters atd.

Zrození Britského Ska
Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako Blue beat. Prvním mezinárodním hitem byla píseň "My boy lollipop" (Millie Small) nahrána v roce 1964 a vydána na Island Records. (v Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)

Mezi další pecky této éry patří "Guns of Navarone" (Skatalites), "Carry Go Bring Come" (Justin and The Dominues) či "Rudy, A Message to You" (Dandy Livingstone). V roce 1969 se v hitparádě umísťuje hity jako "Monkey Man" (Toots and the Maytals), "Long Shot Kick de bucket" (The Pioneers).

2Tone
V roce 1979 si Ska v Británii doslova užívá svůj velký comeback a s ním i obrovskou popularitu. Tato epocha je často nazývána jako druhá vlna ska. Mezi nejznámější kapely tohoto období patří The Specials, The Selecter a nepochybně i Madness (jméno převzali podle písně od Prince Bustera).

Všechny tyto kapely své první album vydávají na Two Tone records, který založil klávesista z The Specials Jerry Dammers. Logem se stala známá postavička "Walt Jabsco", což by snad údajně měla být podobizna Petera Toshe.

V tomto období vetšina kapel hraje předělávky tradičního jamajského ska a mnoho fanoušků skutečně věří, že písně jsou originál, avšak kapely někdy písně pouze přejmenovali a přejali za své. Například píseň od Prince Bustera "Al Capone" později The Specials hrají s názvem "Gangsters".

2tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazyslunicko crazyslunicko | Web | 28. dubna 2007 v 20:28 | Reagovat

Nazdárek máš moc povedenej blog... líbí se mi.. nechceš pro mě hlasovat o nej blod? tady je odkaz http://keliiis-world.blog.cz/ předem díky za hlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama